Rys ostrovid:)
Kočka divoká se na našem území vyskytuje jen velmi sporadicky a tak je naší jedinou divoce žijící kočkovitou šelmou rys ostrovid. Plachá, samotářsky žijící šelma je ze tří velkých šelem nejmenší, loví proto menší kopytníky jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Ne nadarmo se rys nazývá ostrovidem - vyniká bystrým zrakem, ale také sluch má výtečný. Navzdory vhodným podmínkám ve většině našich pohořích trvale osidluje pouze Beskydy, Šumavu a Pošumaví. Většímu rozšíření brání především ilegální lov.
Rys ostrovid je středně velká, v Evropě ovšem největší kočkovitá šelma. Průměrná hmotnost karpatského samce je 24 kg (19 – 37 kg), samice váží v průměru o něco méně - 20 kg (17 – 24 kg). Mohutné tlapy slouží v zimě jako sněžnice. Přední jsou větší než zadní, se zatažitelnými drápy. Rysí stopa je proto obvykle kulatá, mírně asymetrická a bez otisku drápů. Ocas má krátký, uťatý. Ve zbarvení je dosti proměnlivý, většinou však upoutá svým nápadně skvrnitým zbarvením. Ačkoliv se to nezdá, v členitém lese plném světlých a tmavých plošek je to výborné maskování. Prodloužené chlupy na bradě, tzv. licousy, jsou dobře patrné zejména v zimním období. Dlouhé štětičky na konci ušních boltců slouží zřejmě k lepšímu rozpoznávání směru přicházejícího zvuku.
Od února do března rysové opouštějí své obvyklé trasy a vydávají se hledat partnera. V tuto dobu můžeme zaznamenat významné hlasové projevy, daleko slyšitelné "uaaum". Po 10 týdnech březosti vrhá samice v houštině, na skále nebo pod vývratem stromu jedno až tři mláďata (nejčastěji však dvě), která zůstávají s matkou až do období další říje. Pohlavně samice dospívají ve dvou letech, samci o rok později. Rysové jsou schopni reprodukce relativně dlouho: do 14 – 17 let věku. Ve volné přírodě se dožívají 17-ti, v zajetí i 25-ti let.
Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Pozoruje zvěř s vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20 – 50 (100) metrů. Je pověrou, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk. Při tomto počínání by padl nejspíš únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit.
Menší kořist (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla ji srazí k zemí, zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Nepodaří-li se mu kořist dostihnout, nechá ji být. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt a pokud nejsou vyrušeni, pravidelně se k ní vracejí. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti.
Rys se z ulovené kořisti snaží zkonzumovat co nejvíc, naráz však nezvládne více než 4 kg svaloviny. Ke své kořisti se - pokud není vyrušen - vrací několik dní. Často ji překrývá trávou, listím, výjimečně ji vytáhne i do rozsochy stromu - zřejmě si ji tak snaží chránit před liškami nebo jinými potravními konkurenty. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Na rozdíl od vlků rys pozře zdechlinu jen výjimečně, většinou konzumuje jen čerstvou kořist, kterou sám ulovil.
Víte, že… rys je opravdu ostrovid? Za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 metrů , zajíce na 300 metrů a srnce na 500 m. Zrak má však vynikající i v noci: v létě za úplňku spatří např. zajíce na 125 m a srnce na 300 m. Rovněž sluch má výtečný.
Víte, že… pouze 20 – 80 % útoků rysa končí úspěchem? Kořistí rysa se tak snadněji stane zvěř slabší, nemocná nebo hůře smyslově vybavená. V oblastech s trvalým výskytem rysa je srnčí zvěř ostražitější, v dobré kondici a dosahuje i větší hmotnosti.
